Stránku spravuje Elisabeth Charlotte Henry

Anne Boleyn

Anne Boleyn

Narodila se roku 1501 v Blickling Hall

Zemřela 19. května 1536 v Toweru, setnutím hlavy

Dětství

Anne byla dcera Sira Thomase Boleyna a jeho manželky Lady Alžběty Howardové. Otec dopřál Anně vynikající vzdělání. Studovala v Bruselu, v roce 1514 odcestovala do Francie, kde byl dvorní dámou Klaudie Francouzské. Naučila se dokonalé Francouzštině a pochytila zdejší styl oblékání, za který byla později v anglii módní ikonou.

Návrat do Anglie

Anne byla velmi vzdělaná, vynikala pohotovou řečí a humorem. Tím k sobě přitahovala muže. Mezi její nápadníky se zařadil i Jindřicha VIII. Do tehdy pětadvacetileté Anny se bezhlavě zamiloval. Anna byla opakem Jindřichovy manželky. Kateřině bylo čtyřicet jedna let a její krása uvadala. Pětatřicetiletý Jindřich VIII. se cítil ještě plný síly. V roce 1526 byl na vrcholu slávy. Nadbíhal Anně, jak se jen dalo. Ta se ale nedala hned obměkčit. Nechtěla být pouze milenkou, chtěla se stát královnou..

Život

Anna byla ženou dvou tváří: na jedné straně jemná, se smyslem pro umění a touhou po vzdělanosti, na druhé drsná, sobecká s touhou po moci. Je doloženo, že se Anna Boleynová vrátila z Francie do Anglie v roce 1522. Král Jindřich VIII. prožíval v té době vášnivý vztah s její starší sestrou Marií, přičemž měl za sebou i mladickou lásku s jejich matkou Alžbětou Howardovou. O tři roky později se Jindřich VIII. začal zajímat i o Annu a zamiloval se do ní. Dle anglického standardu nebyla krásná. Vzhledem připomínala spíše Francouzku. Byla drobná, tmavovlasá a tmavooká, oproti královně Kateřině Aragonské velmi štíhlá, měla úzký obličej, vysoké čelo a dlouhý krk. Byla velmi bystrá, pohotová, inteligentní, uměla skvěle tančit, zpívat a jezdit na koni, což byl proti opakovaně těhotné, pomalé a věčně se modlící královně, která nosila pod šatem žíněnou košili, velký rozdíl. Všechny tyto vlastnosti po ní později zdědila její dcera Alžběta. Když se jí Jindřich začal dvořit, dlouho odmítala stát se jeho milenkou, patrně proto, že nechtěla skončit jako její matka Alžběta Howardová a sestra Marie Boleynová, o které Jindřich brzy ztratil zájem. Místo toho se pokusila využít problémů v králově manželství s Kateřinou Aragonskou. Král potřeboval mužského potomka, dědice trůnu, Kateřina však porodila pouze jedinou přeživší dceru Marii, a všechny chlapce mrtvé. Historici považují obvinění proti ní, jejichž součástí bylo i cizoložství a incest, za nepřesvědčivé a vykonstruované. Po korunovaci její dcery Alžběty I. královnou byla uctívána jako mučednice a hrdinka anglické reformace, a to především v dílech Johna Foxe. Po staletí byla inspirací a byla zmiňována v množství uměleckých a kulturních děl. Díky rozvodu Jindřicha VIII. s Kateřinou Aragonskou a vyhlášení odluky anglikánské církve od Říma je považována za vůbec „nejvlivnější a nejvýznamnější anglickou královnu“.

Manželství

Tyto dynastické důvody vedly krále Jindřicha k tomu, že pod nátlakem inteligentní a panovačné Anny požádal o anulaci sňatku s Kateřinou Aragonskou. Rozvod odůvodňoval tím, že zhřešil proti Bohu tím, že si vzal ženu svého bratra. Hodně tehdejších lidí poukazovalo na to, že mu to v době jejich sňatku vůbec nevadilo, právě naopak to považoval za ten nejlepší nápad. Jejich sňatek se projednával mezi biskupy i před parlamentem. Jindřich si byl jistý, že církev jeho návrh na rozvod podpoří. Když ale jednou bez pozvání na jedno sezení s biskupy přišla samotná královna Kateřina, bylo jisté, že rozvod bude muset být vykonstruován jinak. Kateřina se slzami v očích před Jindřichem klesla na kolena, dovolávala se pravdy, že do jeho lože přišla jako panna a je tudíž z Boží vůle královnou. Když poté omdlela a vynášeli ji ven, lidé jí provolávali slávu. Poté začalo být jisté, že papež Klement VII. s anulací sňatku nebude souhlasit. Objevily se tudíž první myšlenky na odluku Anglie od římskokatolické církve. Thomas Wolsey, který byl Jindřichův kancléř a kardinál církve římskokatolické, byl údajně na její popud propuštěn z veřejných služeb, načež se později novým arcibiskupem canterburským stal Boleynův rodinný kaplan Thomas Cranmer. Po mnoha nezdařených pokusech anulovat manželství Jindřicha a Kateřiny, Jindřich k Anně ochladl. Té začalo docházet, že potřebuje syna, proto králi koncem roku 1532 podlehla, předpokládá se, že během jejich společné návštěvy francouzského přístavu Calais. Záhy nato otěhotněla, a proto bylo nutné co nejdříve ji prohlásit královnou, aby měl její syn právo na korunu. Její svatba s králem Jindřichem VIII. se konala 25. ledna 1533. Dne 23. května téhož roku jednoduše prohlásil Cranmer Jindřichovo předchozí manželství za neprávoplatné a o pět dní později prohlásil jejich nové manželství za zákonné. Krátce na to zahájil papež proti Jindřichovi a Cranmerovi exkomunikaci. V důsledku tohoto sňatku došlo k odloučení Anglie od Říma a vzniku anglikánské církve, která byla od té doby podřízená panovníkovi.

Anne jako královna

Anglickou královnou byla korunována 1. června 1533. Anna chtěla, aby její korunovace byla velká sláva. Mnoho lidí však vzpomínalo na stále živou právoplatnou královnu Kateřinu, proto téměř nikdo nejásal. Anna 7. září 1533 porodila dceru, budoucí anglickou královnu Alžbětu I. Jindřich s jistotou očekával prince, proto byl velmi zklamaný. Anna otěhotněla ještě několikrát, pokaždé ale dítě potratila. Neustále tvrdila, že je to tím, že ji bývalá královna Kateřina jistě proklela, proto nemůže donosit plod a že jistě porodí syna, pokud Jindřich nechá Kateřinu popravit. Když o něco později Kateřina sama v chudobě a nemoci zemřela a Anna stále nebyla schopna další dítě donosit, bylo jisté, že jsou její dny jako královny Anglie sečteny.

Anin konec

Navíc již nebyla tak mladá a krásná jako před lety a její vrtošivý manžel si hledal mladší milenky jinde. Stále se však za inteligentní Annou vracel. Když však začala být hysterická a jeho milenkám začala vyhrožovat smrtí, měl Jindřich své druhé ženy dost. V březnu 1536 se na scéně objevuje Annina dvorní dáma Jana Seymourová. Jindřich byl Janiným skrytým půvabem, jemností a skromností okouzlen a ihned se s ní zasnoubil. Anny bylo potřeba se rychle zbavit a král věděl, že kdyby se s ní měl rozvést, dělala by problémy.

Smrt

Proto byla Anna od dubna do května 1536 vyšetřována ze závažných zločinů velezrady. Důkazy proti ní vypáčili z mnoha dvořanů při mučení. Následně byla Anna popravena 19. května téhož roku. Spolu s ní byla popravena řada jejích přátel, údajných milenců, a také její bratr. Poslední důkaz úcty ke své ženě prokázal Jindřich jen tím, že pozdržel její popravu o dva dny, než dorazil z Calais (tehdy pod vládou Anglie) francouzský kat s mečem. V té době byli šlechtici v Anglii popravováni sekerami, někdy i natolik tupými, že bylo na stětí hlavy zapotřebí i několika ran. Jindřich VIII. věřil, že když Anně v jejím posledním přání vyjde vstříc, tak jej ona na popravišti neprokleje. Jindřich byl totiž velmi pověrčivý, přesto si po celý další život vyčítal, že nedal Annu upálit jako čarodějnici.

Odkaz

Její život, stejně tak jako život jejího manžela krále Jindřicha VIII. i její dcery královny Alžběty I., byl zachycen v mnoha novelách, hrách, operách, televizních dramatech a filmových dílech. Mezi nejvýznamnější z nich lze zařadit zejména operu Gaetana Donizettiho Anna Bolena, britské filmy Anna na tisíc dnů (Anne of the Thousand Days), Šest žen Jindřicha VIII. (The Six Wives of Henry VIII) a Odsouzená královna Anna (Doomed Queen Anne). Historicky nepříliš hodnotný je film Králova přízeň (The Other Boleyn Girl). Jedno z nejznámějších pojetí Anny Boleynové bylo vytvořeno v populárním, historicky zkresleném seriálu Tudorovci (The Tudors). Její postavu ztvárnilo ve filmu a v televizi mnoho hereček. V televizním seriálu Tudorovci ji hrála Natalie Dormer, za nejzdařilejší je považováno ztvárnění herečky Genéviève Bujoldové ve filmu Anna na tisíc dnů z roku 1969, v němž Jindřicha VIII. představil Richard Burton. Za netradiční pojetí postavy Anny lze považovat skladbu Anne Boleyn 'The Day Thou Gavest Lord Hath Ended' z alba The Six Wives of Henry VIII britského klávesisty Ricka Wakemana.