Procházka v dešti


OSNOVA:

1. Obloha plná mraků
2. Déšť houstne
3. Přeháňka ustává


Je pozdní odpoledne a obloha je plná velkých, černých mraků. Zanedlouho začíná pomalu kapat, nejprve jsou to kapky, které osvěžují. Déšť se pomalu a řídce snáší po kapkách, které se s plesknutím odrážejí od oblečení a od země. Všechno vypadá jinak, tráva, stromy, květiny jsou obtěžkány velkými kapkami vody, přes které proudí další a další krůpěje vody.

Déšť ale najednou zhoustne, vítr se rychle zvedne a chůze se stává daleko těžší než předtím. Tělo mi křehne pod promočeným oblečením. Vítr stoupá a můj obličej je bičován prudkým větrem. Nevinný deštík se proměnil v krutý lijavec. Po cestě se tvoří kaluže, které se pořád zvětšují a dělají problémy už tak namáhavé chůzi. Najednou se začnou objevovat domy a pod jejich střechami se mohu na chvilku schovat před deštěm.

Konečně se na obzoru rýsuje střecha našeho domu. Procházím kolem plotu a kráčím po naší zahradě, když tu se najednou déšť zklidní, vítr ustává a v dálce se roztrhnou mraky. Dokonce vysvitne i slunce, které začne trochu hřát. Vcházím do domu s pocitem, že všechno špatné je k něčemu dobré.

Zdroj: Fibi Míša, 10.01.2007