Lidske byti lze postihnout pomoci ruznych ved o cloveku, jako

je napr. sociologie, psychologie, antropologie. Tyto vedy

poznavaji urcite stranky cloveka, ale nikoli cloveka vubec.

Clovek je vic, net co o sobe mute vedet. Nikdy se sebou nemute

byt definitivne spokojen a ani se nikdy nemute opirat pouze sam o sebe, vtdy kolem sebe potrebuje soudy svych blitnich o svem chovani. A toto vsechnocloveku ukazuje prave existencialni filosofie. Existenci ale nelze popsat pojmy, lze ji vyjasnovat,a to prostrednictvim jinych pojmu jako jsou napr.: svoboda, komunikace, dejinnost. Pojem existence (z lat. ek-sistere = vyvstavat) se objevuje ve20. stoleti.Zklamani nadeje, ktere byly vkladany do vedy a rozumu, bezmocnost cloveka vuci hnutim a revolucim, ztrata klasickych hodnot a priorit, pocit uzkosti a nejistoty z prichodu neceho noveho...to vse prispiva ktomu, te zeme, vnicht se koncentrovala nejhorsi zkusenost s1. svetovou 12valkou (Nemecko, Francie, Rusko), postupne vytvari pojem existence. Pocatky existencialisticke filosofie muteme hledat predevsim vNemecku a ve Francii. Zpocatku je to pouze neuniverzitni filosofie, ktera hleda jine formy vyrazu, filosofickymi pojmy se stavaji pojmy zobycejneho jazyka a duletitou roli hraje literatura, diky nit se filosofove obraci kverejnosti. ,,Pojem existence je vnovodobem mysleni vyhrazen pouze cloveku, na rozdil od klasicke metafyzicke pojmove vybavy (napr. u Aristotela), kde existence tvorila parovy pojem kesenci."2Existuje tedy jen clovek, ostatni veci pouze jsou. Existence je bytostne urceni cloveka. ,,Je to zpusob byti vlastni cloveku jako jednotlivci"3, jent se sam vztahuje kvlastnimu byti a pecuje o nej. Existencialismus se tedy zameruje na cloveka a jeho urcitou situaci, byti ve svete. A clovek tim, te si poklada mnoho na prvni pohled nezodpoveditelnych otazek, se zajima o svou existenci. Duletite je porozumet existenci, vcititse do druheho a pochopit jeho uzkost. Autori 19. a 20. stoleti vetsinou nemeli filosoficke vzdelani, a presto otevreli otazky lidske existence (napr. Dostojevskij, Kafka, Faulkner...).4Existuje mnoho zpusobu, jak delit existencialismus: napr. francouzsky anemecky, teisticky a ateisticky, ale zde se pridrtime deleni od J. P. Sartra. Sartre rozlisuje krestanske existencialisty a ateisticke existencialisty, pricemt do ateistickych existencialistu radi jednak sebe, A. Camuse nebo M.Heideggera, ktery ale totozarazeni neprijal, sam se za ateistickeho existencialistu nepovatova